O knize: rok / Ležel jsem na zemi a držel si hlavu v dlaních. No, takhle jsem si první den zdravého života nepředstavoval. Tyto divoké zvuky přicházely odevšad, jen jsem si chtěl vyrvat uši, abych je zastavil. - Podívej... Ona není normální... - Nedívej se! Teď vydají nějaký quest! Pak se z toho nedostaneme. Pojďme odsud. Ne chlapi... Jsem normální. Tyto výkřiky mi trhají mozek na kusy. Je to skřípání, pískání, možná hudba? Co když je to skutečně voda, která dělá ten hluk? Nemohl jsem rozpoznat zvuk, nikdy jsem nic podobného neslyšel. Obecně jsem neslyšel zatracenou věc. Protože jsem se narodil úplně hluchý. Neživí jsou živější než živí. Druhá kniha série s první téměř nesouvisí. O tom, že i do nového světa táhneme své staré já.